16/06/2026
Karlovarské ztráty 20 - série VOYTA reality
HOTEL HOPFENSTOCK
Býval to hotel u divadla. Dnes už bychom ho na Divadelním náměstí hledali marně, ale jméno Hopfenstock patřilo ke starým Karlovým Varům mnohem víc, než by se na první pohled zdálo. Nebyl to jen jeden dům s několika pokoji pro lázeňské hosty. Ve své vrcholné podobě to byl celý hotelový a restaurační svět: hotel, kavárna, restaurace, jídelní sál, místo setkávání, rozhovorů, obědů, večeří, lázeňské společnosti i každodenního městského provozu.
Jeho příběh začíná ještě ve starší zástavbě dnešního Divadelního náměstí. V první polovině 70. let 19. století tu podle akvarelu Antona Drumma stály původní domy v tehdejší Geweihdiggasse: Braunes Ross, Stadt Pest, Rennthier a Breitfelderův dům Hopfenstock, čp. 261, už v Laurenzigasse, na začátku dnešní Divadelní ulice. V domě Stadt Pest byla umístěna první karlovarská pošta a c. k. telegrafní úřad. Už to samo ukazuje, že to nebylo bezvýznamné zákoutí města, ale živé místo s vlastní pamětí.
V letech 1875 - 1876 se prostor začal výrazně proměňovat. Na místě domů Braunes Ross a Stadt Pest vznikl velký hotel Rheinischer Hof, jehož majitelem byl Carl Anger. Ve zhruba stejné době byl v místě domu Rennthier postaven Hotel Wagner. Starší městská zástavba se tak postupně měnila v reprezentativní hotelovou frontu, odpovídající Karlovým Varům druhé poloviny 19. století — lázeňskému městu, které rostlo, bohatlo a chtělo být vidět.
Klíčovou postavou dalšího vývoje byl Hans Funk. Ten ještě před první světovou válkou koupil hotely Rheinischer Hof a Wagner a celý komplex, složený ze čtyř domů čp. 256, 566, 260 a 261, přejmenoval na Hotel Hopfenstock. A tady je důležité se zastavit: Hopfenstock nebyl jen jeden dům. Byl to sjednocený hotelový blok. Na starých fotografiích se jeho jméno opakuje na fasádách znovu a znovu: Hotel Hopfenstock, Funk’s Restaurant & Hotel Hopfenstock, Café Restaurant Hopfenstock, Speise-Saal I. Stock. Jako by samotné jméno mělo fungovat jako značka. A vlastně přesně tak fungovalo.
Hopfenstock tedy nebyl jen místem, kde se přespalo. Byl to podnik, kam se chodilo. Do restaurace, do kavárny, do jídelního sálu v prvním patře. Staré prameny ho připomínají jako zavedený restaurant s dobrým jménem, elegantními jídelními prostorami a výbornou kuchyní. A právě gastronomická pověst přinesla jednu z nejlepších historek celého domu: Karl Marx při svém karlovarském pobytu zašel do Hopfenstocku, který byl proslulý pivem. Jenže Marx si tam nedal pivo, ale sklenici giesshüblerské minerálky. Kolem něj seděli karlovarští měšťané a řešili věčný spor, které pivo je lepší. Dokonalá lázeňská scéna: podnik slavný pivem, Marx v lázeňském režimu a místo půllitru minerální voda.
K Hopfenstocku patří i noblesnější stopy. Roku 1921 se tu během karlovarských líbánek ubytovali Jiří Douglas Sternberg a Kunhuta Mensdorff-Pouilly. Z Karlových Varů chtěli navštívit příbuzné z rodu Thurn-Valsassina na Valči, ale kvůli chřipce k návštěvě nedošlo. Roku 1925 se v Hopfenstocku ubytoval také Richard Courant, jedna z velkých osobností moderní matematiky, pozdější emigrant do Spojených států a muž, jehož jméno dnes nese slavný Courantův matematický institut v New Yorku. Takový byl lázeňský svět Karlových Varů: v jednom hotelu se mohli potkat šlechtici, vědci, obchodníci, umělci, měšťané i hosté, kteří přijeli hlavně za léčbou a společností.
A pak je tu ještě jedna legenda, která k podobnému domu skoro patří. Hans Funk měl být od mládí připravován na hotelové podnikání. Podle rodinného vyprávění navštěvoval hotelovou školu ve švýcarském Lausanne, učil se v prestižních evropských hotelech a jeho cesta ho zavedla i do vídeňského hotelu Sacher. Tam měl poznat Annu Sacher a právě od ní měl dostat originální recepturu slavného dortu Sachertorte. Jestli je tahle historka pravdivá celá, nebo jen částečně, nechme stranou. K hotelu, který měl restauraci, kavárnu a vlastní společenský svět, se ale taková dortová legenda hodí dokonale.
Po druhé světové válce se příběh Hopfenstocku zlomil. Hotel byl přejmenován na Terminus a pod tímto názvem vydržel do počátku 50. let. Jenže starý hotelový svět už se nevrátil. Z podniku, který kdysi spojoval ubytování, restauraci, kavárnu a lázeňskou společnost, se postupně stal dům využívaný stále víc provozně a nouzově. V závěrečné fázi už šlo jen o bývalé divadelní sklady, ubytovnu divadla a předprodej vstupenek.
Tady je kousavost na místě. Hopfenstock nepohltila válka, požár ani náhlá katastrofa. Pohltila ho poválečná lhostejnost, ztráta původní funkce, provizorní využívání a dlouhé chátrání. Komunistický režim starý hotelový svět zrušil, ale nedal domu novou důstojnou budoucnost. Demolice pak už byla jen poslední kapitolou příběhu, který se lámal dávno předtím.
V letech 1998 - 1999 byly objekty někdejšího Terminusu pro velmi zanedbaný stav srovnány se zemí. Zmizel celý blok, který v sobě nesl paměť první karlovarské pošty, starých domovních znamení, velkých hotelů, Funkovy restaurace, kavárny, jídelního sálu, Marxovy minerálky, šlechtických návštěv i matematické elity. Na jeho místě dnes stojí novostavba. Čistší, soudobá, praktická. Ale bez té paměti, kvůli které mají Karlovy Vary svou skutečnou hloubku.
Hotel Hopfenstock je proto víc než jen další zaniklý dům. Je to ztracený kousek města, ve kterém se krásně ukazuje, jak byly staré Karlovy Vary složené z vrstev. Z domů, jmen, podniků, lidí, historek a vůní. Z piva, kávy, dortu, minerálky, hotelových pokojů i večerních rozhovorů u divadla. A také z bolestných ztrát, které nepřišly najednou, ale pomalu - tím nejhorším způsobem. Ne ranou, ale zanedbáním.
