VOYTA reality Karlovy Vary, Karlovy Vary (2026)

09/09/2026

Karlovarské ztráty 31 - série VOYTA reality

HOTEL A VARIETÉ WEBER

Dnešní Rybáře si bez Sokolovské ulice, Chebského mostu a spletence silnic pod Horním nádražím téměř neumíme představit. Před více než sto lety však právě tady stálo jedno ze společenských center tehdy samostatného města. Velký Hotel Weber nebyl jen místem, kde se dalo přespat nebo najíst. Měl restauraci, divadlo, varieté a později také jedno z prvních karlovarských kin. A za jeho vznikem stál muž, který ovlivnil celé Rybáře - pivovarník, podnikatel a starosta Anton Weber.

Rybáře druhé poloviny 19. století procházely mimořádnou proměnou. Ještě roku 1869 měly necelých patnáct set obyvatel, roku 1900 už přes osm tisíc a o deset let později více než deset a půl tisíce. Rostly továrny, domy, školy i veřejné budovy a z někdejší vsi se stávalo skutečné město. Jednou z osobností, které tento vzestup zosobňovaly, byl právě Anton Weber. Roku 1879 zahájil provoz svého rybářského pivovaru a postupně vybudoval podnikatelské impérium přesahující hranice Karlových Varů.

V říjnu 1889 předal veřejnosti také nový Hotel Weber. Dochované fotografie ukazují reprezentativní historizující budovu s bohatě členěnou fasádou, mohutnými římsami, pilastry a nápadnými nárožními věžemi. Na tehdejší Rybáře to byla stavba téměř velkoměstského charakteru. Stála nedaleko předpolí Chebského mostu, v prostoru, který se postupně stal přirozeným centrem samostatných Rybář.

Weberovy ambice ale sahaly mnohem dál než k běžnému hotelovému provozu. Už 11. května 1890 otevřel v jeho suterénu divadlo a varieté. A nešlo o žádný malý lokální sál. Dobová inzerce uváděla Theater-Variété Hotel Weber s kapacitou 1 000 osob, elektrickým osvětlením a každodenními uměleckými představeními. Podnik se v tisku označoval jako Vergnügungs-Etablissement – zábavní podnik – a nabízel pravidelný program profesionálních artistů a dalších účinkujících.

To už mění náš dnešní pohled na Rybáře docela zásadně. Na samém konci 19. století zde fungoval sál schopný pojmout až tisíc diváků, tedy podnik, který svým významem dávno přesahoval hranice této městské části. Hotel Weber byl místem plesů, společenských setkání, koncertů, varietních vystoupení i běžného restauračního života. Dochovaný interiér restaurace ukazuje elegantní, ale nikoli přehnaně okázalý prostor s bílými ubrusy, dřevěným obložením a velkými nástěnnými malbami. Pohlednice velkého sálu zase připomíná, že Weber nebyl jen hotel, ale skutečný kulturní a zábavní komplex.

Jeho majitel mezitím stoupal i společensky. Anton Weber se stal významným veřejným činitelem a na počátku 20. století také starostou Rybář. Podporoval výstavbu škol a kostela sv. Kříže a za své zásluhy získal papežské vyznamenání i šlechtický titul s přídomkem von Hohengrund. Když byly Rybáře 23. října 1897 slavnostně povýšeny na město, vedl průvod od vyzdobeného Weberova pivovaru právě k Hotelu Weber a dále k radnici. Hotel tak byl doslova součástí veřejného života města.

Další velká proměna přišla roku 1914. Anton Weber financoval rozsáhlou rekonstrukci hotelu a v jeho podzemí vzniklo moderní kino a bar Elite-Kino-Palast. Budova při přestavbě zároveň zásadně změnila vzhled. Zmizela velká část původní historizující dekorace a výsledkem byla vyšší, podstatně střídmější stavba. Staré fotografie „před“ a „po“ jsou téměř neuvěřitelné – bez znalosti souvislostí bychom sotva hádali, že jde o tentýž dům. Kino Elite pak přežilo svého zakladatele a stalo se jedním z dobře známých míst meziválečných Rybář.

Anton Weber zemřel roku 1920 a rozsáhlý rodinný majetek převzali jeho synové Paul, Robert a Siegfried. Zlatá éra Weberů však postupně končila. Definitivní tečku za příběhem hotelu nakonec nenapsala hospodářská krize ani změna poměrů po vzniku Československa, ale válka.

Karlovy Vary byly poprvé bombardovány 12. září 1944. Nálet poškodil také Rybáře, Hotel Weber a kino Elite. Hlavním cílem dalších amerických útoků na jaře 1945 už byla především železniční doprava. Rybáře ležely mezi Horním a Dolním nádražím a právě jejich poloha se jim stala osudnou. Při těžkých náletech 17. a především 19. dubna dopadly na oblast stovky trhavých a zápalných pum. Hotel Weber s kinem Elite byl zničen.

Fotografie po bombardování je možná nejvýmluvnější ze všech. Z kdysi mohutného společenského centra zůstala torza zdí a otevřené interiéry. Obnova už nepřišla. Poválečná asanace a pozdější dopravní stavby změnily celé předpolí Chebského mostu natolik, že dnes je obtížné si představit, že právě zde stával hotel s tisícimístným varieté.

Hotel Weber patří mezi karlovarské ztráty, u nichž nezmizela pouze jedna zajímavá budova. S ním zmizela i podstatná část někdejšího centra Rybář a připomínka doby, kdy tato dnešní městská čtvrť žila vlastním sebevědomým městským životem. A kdy se za zábavou nechodilo jen na kolonády a do lázeňského centra – ale také přes Ohři do Fischern, do slavného Hotelu Weber.

08/09/2026

PRO KONKRÉTNÍHO KLIENTA HLEDÁM VILU V KARLOVÝCH VARECH

Pro konkrétního klienta hledám rodinnou vilu v Karlových Varech nebo jejich blízkém okolí.

Cenový rámec je do 15 mil. Kč.

Dům by měl být v dobrém stavu a vhodný k okamžitému nastěhování, případné drobnější rekonstrukce nebo modernizace nejsou problémem.

Podmínkou je rovinatý nebo převážně rovinatý pozemek o velikosti minimálně 1 000 m² a především klidné prostředí, bez výrazného dopravního hluku či jiných rušivých vlivů.

Zajímají nás především nemovitosti mimo veřejnou inzerci – tedy i takové, jejichž majitelé o prodeji zatím pouze uvažují nebo z různých důvodů preferují diskrétní, neveřejný prodej.

Pokud o podobné nemovitosti víte nebo sami její prodej zvažujete, budu rád za soukromou zprávu.

Děkuji za případné tipy i sdílení.

Michal Martinek
VOYTA reality s.r.o.
+420 777 316 240
[email protected]

06/09/2026

Nemovitosti nejsou jen metry čtvereční.

Jsou to místa, kde lidé žijí své příběhy.
Domy, které si pamatují radosti i ztráty.
Pozemky, které mají svou historii, atmosféru a hodnotu,
jež se nedá vyčíst jen z tabulek.

Po letech v realitách vím jedno:
dobré rozhodnutí nevzniká jen z čísel,
ale z pochopení souvislostí, místa a člověka.

Tenhle klip není o nabídce.
Je o přístupu.
O respektu k nemovitosti
i k lidem, kteří s ní spojují kus svého života.

Michal Martinek

VOYTA reality
[email protected]
mobil: +420 777 316 240

05/09/2026

Karlovarská zastavení 33 - série VOYTA reality

HOTEL OPERA PALACE (ANGER, REGINA PALACE, ROZKVĚT)

Vedle karlovarského divadla stojí dům, který na první pohled působí jako jeho mladší so**ed. Ve skutečnosti je tomu přesně naopak. Dnešní Opera Palace pamatuje ještě staré Becherovo divadlo a jeho historie začala o více než sedmdesát let dříve, než byla postavena současná divadelní budova.

Počátky původního Hotelu Anger jsou kladeny do let 1811 - 1812. Když tedy začal přijímat své první hosty, vedle něj stálo ještě klasicistní Becherovo divadlo z roku 1788. To sloužilo Karlovým Varům téměř celé století, než bylo roku 1884 pro špatný technický stav a nedostatečnou kapacitu zbořeno. Na jeho místě pak v letech 1884 - 1886 vyrostlo dnešní městské divadlo podle projektu vídeňských architektů Ferdinanda Fellnera a Hermanna Helmera.

Hotel Anger tak zažil něco, co žádný z jeho dnešních so**edů: z oken sledoval zánik starého divadla i vznik jeho velkolepého nástupce.

Právě nejstarší fotografie této části Nové louky je mimořádně zajímavá. Archivní snímek datovaný přibližně rokem 1885 zachycuje Hotel Anger ještě jako poměrně střídmý několikapatrový dům s klasicizujícím průčelím. Na fotografii z roku 1897, kterou máme k dispozici, však už stojí vedle nového divadla úplně jiný Anger - vyšší a především nesrovnatelně reprezentativnější. Průčelí získalo bohatou historizující výzdobu, balkony s kovanými zábradlími, výraznou korunní římsu a členitou střechu s věžovitými nástavbami.

Někdy mezi polovinou osmdesátých a koncem devadesátých let 19. století tedy prošel hotel první skutečně zásadní přestavbou. Přesný rok ani autora této proměny se mi zatím nepodařilo spolehlivě doložit a nebylo by správné je domýšlet.

V té době byl Anger už zavedeným karlovarským hotelem. Dobové průvodce jej řadily mezi komfortní hotely města a charakteristicky jej určovaly polohou „nahe dem Theater“ - poblíž divadla. Od hotelu dokonce odjížděly výletní povozy směrem do okolí Karlových Varů.

Za názvem Anger přitom nestála pouze obchodní značka. V Karlsbader Badeblatt und Wochenblatt z roku 1895 je přímo uveden Karl Anger - Hotel Anger. Ve stejném seznamu figuruje samostatně Heinrich Eduard Anger - Sanssouci, známý karlovarský hoteliér spojený s velkým výletním podnikem Sanssouci. Rodina Anger tak měla v tehdejším karlovarském pohostinství podstatně širší záběr, než by naznačoval jediný hotel na Nové louce.

Fotografie z přelomu století ukazují Anger v jeho nejhonosnější podobě. Vedle monumentálního divadla nepůsobí jako chudý příbuzný, ale jako jeho sebevědomý partner. V přízemí se nacházely hotelové a restaurační prostory, před fasádou vznikla prosklená veranda a markýzy chránily hosty před sluncem. Na dalším dochovaném snímku můžeme nad vstupem přečíst nápis „Schurwon's Hotel Anger“, doklad toho, že se během let měnili provozovatelé, zatímco tradiční jméno Anger zůstávalo zachováno.

Ještě pohlednice vydané před první světovou válkou a kolem roku 1915 zachycují hotel stále v této okázalé historizující podobě. Pak ale přišla další proměna - a tentokrát mnohem radikálnější.

Podklad k historii domu datuje novou podobu rokem 1924 a spojuje ji s karlovarským architektem Karlem Ernstbergerem. Odborné prameny skutečně potvrzují, že ateliér bratří Karla a Josefa Ernstbergerových projektoval v Karlových Varech mimo jiné právě lázeňský dům Regina Palace. Přesný průběh přestavby ale není z dostupných podkladů úplně jednoznačný, a proto je bezpečnější chápat rok 1924 především jako dataci projektu či počátku této stavební etapy.

Jisté je, že někdejší Anger při ní přišel o velkou část svého romantického historizujícího výrazu. Zmizela členitá střešní krajina s věžičkami a bohatě dekorovanou fasádu nahradilo mnohem střídmější, vyšší a horizontálněji pojaté průčelí. Nový dům odpovídal meziválečné představě o moderním velkoměstském hotelu. Starý Hotel Anger se změnil v Regina Palace.

Nejpozději roku 1934 už nový název nepochybně fungoval. Tehdejší tisk dokonce přinesl zprávu, že Regina Palace hotel má být kvůli pohledávkám Pražské hypoteční banky nabídnut v nucené dražbě; banka na něm měla zajištěnu pohledávku téměř čtyř milionů korun. I za reprezentativní fasádou jednoho z předních karlovarských hotelů tedy probíhaly velmi pozemské finanční starosti.

Po druhé světové válce skončila nejen německojazyčná éra Karlových Varů, ale také svět starých hotelových názvů. Z Reginy se stal Lázeňský dům Rozkvět. Pod tímto jménem jej znalo několik generací poválečných návštěvníků města a pod tímto názvem je zachycen i na pohlednicích z šedesátých let.

Rozkvět měl přitom jednu méně známou funkci. Část jeho prostor využívala také karlovarská redakce Československého rozhlasu. Detašované pracoviště plzeňského rozhlasu vzniklo v Karlových Varech roku 1954 a při svém pozdějším stěhování prošlo právě lázeňským domem Rozkvět. Působila zde mimo jiné pozdější držitelka Ceny Ferdinanda Peroutky Jindra Sobíšková.

Další zásadní kapitola začala až v novém tisíciletí. Z bývalého Rozkvětu měl vzniknout luxusní lázeňský Opera Palace. Projekt rozsáhlé rekonstrukce a dostavby se rozběhl kolem roku 2014. Počítal nejen s hotelovým ubytováním, restaurací a balneoprovozem, ale také s bazénem, wellness a fitness. Přístavba byla navržena jako devítipodlažní a o dvě patra převýšila původní budovu.

Realizace se však protáhla a hotel v plánované podobě dokončen nebyl. Roku 2019 byla rozestavěná budova v rámci insolvenčního řízení nabídnuta k prodeji; podle tehdejšího odhadu mělo dokončení spolknout ještě přibližně šedesát milionů korun. Ani jméno Opera Palace se tedy nestalo definitivní tečkou za historií domu.

A není jí ani dnes. V roce 2026 oznámilo vedení Grandhotelu Pupp, že někdejší Opera Palace získalo pod svá křídla a připravuje zde nový hotel zaměřený na mladší klientelu. Počítá se přibližně se sedmdesáti pokoji a restaurací v nejvyšším podlaží s výhledem na lázeňské údolí.

Dům na Nové louce tak za více než dvě století vystřídal nejen několik jmen, ale také několik zcela odlišných architektonických tváří. Anger, Regina Palace, Rozkvět, Opera Palace. Každá epocha jej upravila podle vlastní představy o komfortu, reprezentaci a lázeňském luxusu.

A přesto je na celém jeho příběhu možná nejzajímavější jednoduchý fakt: když dnes stojíme před hotelem Opera Palace a díváme se na nádherné karlovarské divadlo vedle něj, snadno získáme pocit, že hotel byl přistavěn k divadlu.

Ve skutečnosti to bylo naopak. Hotel Anger tu stál první. Pamatuje ještě staré Becherovo divadlo - a současné divadlo vedle něj vyrostlo až o několik generací později.

03/09/2026

Rychlost není vždy známkou kvality.

Skutečně dobrý výsledek vzniká kombinací správného načasování,
přípravy a klidné práce.

Krátkodobý efekt často znamená dlouhodobou ztrátu.

V realitách to platí dvojnásob.

28/08/2026

Karlovarské ztráty 30 - série VOYTA reality

DŮM MARKTBRUNN

Některé ztracené karlovarské domy zmizely tak dokonale, že po nich dnes v ulicích nezůstala téměř žádná stopa. U domu Marktbrunn je to jiné. Dům zmizel, ale pramen, po němž kdysi dostal své jméno, zůstal – a na místě, kde Marktbrunn stával, dnes procházejí každý den návštěvníci Tržní kolonádou.

Dům Marktbrunn, čp. 499, stával na Tržišti, přímo pod Zámeckou věží, v jednom z historicky nejstarších prostorů Karlových Varů. Přesný rok jeho výstavby se mi zatím nepodařilo bezpečně doložit. Jako první známý majitel je uváděn Josef Bernhardt mladší, karlovarský lahůdkář.

Na starých fotografiích působí Marktbrunn poněkud zvláštním dojmem. Nebyl to jeden z monumentálních hotelových paláců, které začaly Karlovy Vary ve druhé polovině 19. století proměňovat. Šlo spíše o rozlehlý městský dům, jehož jednotlivé části měly odlišný charakter. Směrem do Tržiště vystupoval nápadný arkádový portikus nesoucí terasu s litinovým zábradlím, nad ní se zvedala část průčelí s dvojicí vysokých půlkruhově zakončených oken. Další část fasády byla podstatně zdobnější, členěná římsami, pilastry a štukovými festony. Téměř všechna okna chránily typické dřevěné okenice.

A především – Marktbrunn nebyl jen obytným domem.

Jeho osud zásadně změnil duben roku 1838. Při stavebních pracích na někdejším tržišti byl tehdy náhodně objeven nový horký pramen. Místo samo přitom mělo s lázeňstvím velmi starou souvislost: už v 16. století zde stávalo jedno z prvních karlovarských lázeňských zařízení. Nově objevený pramen byl značně nevyzpytatelný, několikrát zmizel a znovu se objevil a trvale jej bylo možné zachytit až po provedení hlubších vrtů. Později byl pramen sveden přímo do přízemí domu, který podle něj získal jméno Marktbrunn.

Dům se tak ocitl v neobvyklé dvojroli. Nahoře se bydlelo, v přízemí fungovaly obchody a zároveň se zde odehrávala část každodenního lázeňského života. Tržní pramen patřil mezi známá místa karlovarské pitné kúry a před domem se v sezoně pohybovaly davy hostů. Ruský spisovatel Ivan Sergejevič Turgeněv při pobytu v Karlových Varech v roce 1872 popisoval ranní zástupy několika stovek lidí u Zámeckého, Mlýnského a Tržního pramene a u Vřídla.

Dochované snímky přitom umožňují nahlédnout i do obyčejnějšího života domu. V parteru lze na různých fotografiích přečíst nápis KUNSTHANDLUNG, tedy obchod s uměním, a později výrazný štít CARL THOMA. Ve výlohách jsou dobře rozeznatelné hodiny. Vedle lázeňských hostů mířících k prameni se tedy v Marktbrunnu nakupovalo, obchodovalo a bydlelo – byl to přesně ten typ domu, v němž se mísil lázeňský provoz s běžným životem tehdejšího světového lázeňského města.

Jenže jeho okolí se začalo rychle měnit.

Po zboření staré karlovarské radnice roku 1875 a domu Bílý orel v roce 1882 vznikla hned vedle Marktbrunnu v letech 1882–1883 nová dřevěná Tržní kolonáda, navržená slavnou vídeňskou dvojicí Ferdinand Fellner a Hermann Helmer. Původně šlo vlastně o provizorní řešení, které mělo chránit lázeňské hosty při pitné kúře. Z onoho „provizoria“ se ale stala jedna z nejznámějších staveb Karlových Varů.

Na fotografiích z konce 19. století proto můžeme spatřit podobu Tržiště, kterou už dnes vůbec neznáme: vedle subtilní vyřezávané dřevěné kolonády ještě stále stojí mohutný Marktbrunn s arkádami a terasami.

Pak přišel 24. listopad 1890.

Karlovy Vary zasáhla nejničivější povodeň jejich novodobých dějin. Rozvodněná Teplá zaplavila centrum, poškodila hotely, obchody, kolonády i další lázeňské stavby. Jedinou obětí katastrofy se stal tehdejší starosta Eduard Knoll, který se osobně účastnil záchranných prací. Silně poškozen byl také dům Marktbrunn.

Přesto ještě nezmizel. Po povodni byl opraven alespoň natolik, aby mohl dál sloužit, a na fotografiích z devadesátých let jej stále vidíme v plném provozu. Jeho dny už však byly sečteny.

V srpnu 1899 dům koupilo město, spolu s dalšími nemovitostmi určenými k odstranění v souvislosti s plánovaným rozšířením Mlýnské ulice a prostoru Tržiště. K definitivní demolici Marktbrunnu došlo v říjnu 1904.

A prakticky okamžitě začala jeho parcela nový život.

Od listopadu 1904 do dubna 1905 byla podle projektu ředitele karlovarského městského stavebního úřadu Franze Drobnyho Tržní kolonáda prodloužena právě do prostoru zbořeného domu. Vznikla její pravá část s velkým zahloubeným zděným apsidálním prostorem, do něhož byl přemístěn vývěr Tržního pramene.

Marktbrunn tak zmizel, ale vlastně ne úplně.

Až někdy půjdete Tržištěm a zastavíte se v půlkruhové části Tržní kolonády u Tržního pramene, zkuste si místo dnešní lehké dřevěné stavby představit několikapatrový dům s okenicemi, arkádami, balkonem, obchody a ruchem lázeňských hostů. Stojíte totiž právě tam, kde více než půl století stával dům Marktbrunn.

A pramen, který mu kdysi dal jméno, teče na stejném místě dál.

27/08/2026

Pro konkrétního klienta hledám zděný bungalov v Karlových Varech nebo blízkém okolí.

Ideálně dům z posledních přibližně 20 - 30 let, ve stavu umožňujícím okamžité nastěhování, bez nutnosti zásadních investic, s rovinatým pozemkem o velikosti přibližně 800 až 1000 m².

Zajímají nás především nemovitosti mimo veřejnou inzerci – například pokud o prodeji teprve uvažujete nebo hledáte neveřejné řešení.

Pokud by Vaše nemovitost mohla této představě odpovídat, budu rád za zprávu.

Michal Martinek

VOYTA reality Karlovy Vary
[email protected]
mobil: 777 316 240 Zobrazovat míň

26/08/2026

Karlovarská zastavení 32 - série VOYTA reality

KLEIN-VERSAILLES

MALÉ VERSAILLES

Jen málokteré místo v Karlových Varech dokáže propojit tolik různých kapitol městských dějin. Velký požár, cihelnu, výletní hostinec, taneční zábavy, Goetha, bruslení i karlovarský hokej. A přestože se jeho podoba během staletí mnohokrát změnila, jméno Malé Versailles přežilo dodnes.

Jeho příběh začíná u jedné z největších katastrof v historii Karlových Varů. 23. května 1759 zachvátil město obrovský požár, který zničil více než stovku domů a zásadně změnil jeho podobu. Pro obnovu bylo potřeba obrovské množství stavebního materiálu, a tak na tehdejším západním okraji města vznikla cihelna.

Právě zde je třeba hledat počátky dnešního Malého Versailles.

Některé prameny uvádějí „restauraci v zahradě“ již roku 1759 a připouštějí dokonce možnost, že nějaký hostinec stál na tomto místě ještě před požárem. Pokud by se to podařilo bezpečně doložit, mohlo by Malé Versailles kandidovat na titul nejstarší karlovarské restaurace. Jistější je, že v průběhu druhé poloviny 18. století ztrácela cihelna svůj původní význam a v jejím areálu vznikl oblíbený výletní hostinec nazývaný jednoduše Ziegelhütte - Cihelna.

A tehdy se objevuje i jméno, které zní na karlovarské poměry téměř exoticky - Klein-Versailles, Malé Versailles.

Jak přesně vzniklo, není úplně jasné. Podle jedné tradice souviselo s oblíbenými tanečními zábavami a venkovním tanečním pavilonem. Hosté prý začali místo žertem přirovnávat ke slavnému francouzskému Versailles a nové pojmenování postupně vytlačilo původní Cihelnu. Jiná verze spojuje název až s dobou Velké francouzské revoluce, o níž se samozřejmě živě diskutovalo také mezi lázeňskými hosty.

Jisté je, že na počátku 19. století už bylo jméno Klein-Versailles naprosto běžné.

Krásné svědectví nám zanechala Johanna Schopenhauer, spisovatelka a matka filozofa Arthura Schopenhauera, která pobývala v Karlových Varech roku 1815. Malé Versailles popisuje jako samostatně stojící výletní hostinec za městem, odkud hosté pokračovali na procházky do okolních lesů.

Dnes je těžké si to představit. Westend tehdy samozřejmě ještě neexistoval. Kdo vyrazil z lázeňského centra do Malého Versailles, opouštěl město a vydával se do krajiny.

Areál postupně získával další atrakce. Roku 1807 zde vznikla střelnice, později kuželková dráha a další společenské prostory. Malé Versailles už nebylo jen místem, kam se chodilo jíst. Bylo cílem výletů, místem setkávání a jedním z center společenského života lázeňských hostů.

A objevil se zde i nejslavnější návštěvník starých Karlových Varů - Johann Wolfgang von Goethe. Roku 1820 se v Malém Versailles účastnil měšťanské svatby.

Ve druhé polovině 19. století se někdejší výletní hostinec dál rozvíjel. Přibyly stáje a zázemí pro povozy, v zahradě stál elegantní prosklený pavilon a kolem roku 1880 byl potok pod hostincem přehrazen. Vznikl rybník, který se stal jedním z charakteristických prvků celého místa.

V létě dotvářel romantickou atmosféru zahrady. V zimě dostával úplně jinou funkci.

Po zamrznutí se na něm bruslilo a později také hrál hokej. Některé prameny kladou počátky hokejového využití Malého Versailles už do 30. let 20. století. Bezpečně doloženou a velmi významnou kapitolou je ale především období po druhé světové válce. Po bombardování nebylo možné používat původní hřiště na Růžovém vrchu, a tak se obnovený karlovarský hokej v zimě 1945 přesunul právě sem. Rybník měl dokonce umělé osvětlení a restaurace poskytovala hráčům zázemí.

Byla to samozřejmě romantická, ale velmi nepraktická aréna. Když nepřišel mráz, nebylo kde hrát. I proto Karlovy Vary brzy potřebovaly skutečný zimní stadion.

Samotná budova Malého Versailles mezitím prošla mnoha úpravami. Roku 1991 byla prohlášena kulturní památkou, přesto už o několik let později následovala velmi rozsáhlá rekonstrukce. V letech 1995- 1996 musela být údajně kvůli špatnému stavu odstraněna také značná část historických konstrukcí.

Ještě radikálnější proměna přišla v letech 2015 - 2016. Objekt byl kompletně rekonstruován a rozšířen na hotel s restaurací. Z historické stavební substance toho tehdy už mnoho nezůstávalo - podle stavební dokumentace byly původní v zásadě jen dvě stěny. Dnešní podoba tedy není nedotčeným hostincem z 18. století. Autentické je především místo, jeho tradice a téměř dvě a půl století nepřerušené paměti.

A právě ta je na Malém Versailles možná nejcennější.

Místo, které kdysi stálo daleko za Karlovými Vary, dnes leží téměř v jejich centru. Okolo někdejší výletní restaurace vyrostl reprezentativní Westend, místo bryček přijela auta a rybník dávno přestal být hokejovým stadionem.

Malé Versailles je v současnosti znovu uzavřené a prochází další proměnou.

Je to vlastně příznačné. Za téměř 250 let své historie se změnilo už mnohokrát. Cihelna zmizela, starý hostinec byl opakovaně přestavěn, taneční pavilon i kuželky jsou minulostí a hokejisté už dávno hrají jinde.

Jedno však zůstalo. Jméno Klein-Versailles se na tomto místě drží už více než dvě století. A spolu s ním i vzpomínka na dobu, kdy sem člověk z Karlových Varů nešel do restaurace ve městě, ale na výlet za jeho hranice.

25/08/2026

„Osobní přístup“ zní jako fráze – dokud nezažijete opak.

Každý klient má jiné očekávání, jiný vztah k nemovitosti a jiný důvod, proč ji řeší.

Univerzální postupy v realitách dlouhodobě nefungují.

Poctivá práce začíná nasloucháním, ne podpisem smlouvy.

Pokud řešíte nemovitost a nevíte, kde začít, klidně se ozvěte.

Michal Martinek
[email protected]
777 316 240

22/08/2026

Karlovarské ztráty 29 - série VOYTA reality

STÄDTISCHE SCHWIMMSCHULE, MOTORBOOTFAHRT

MĚSTSKÁ PLOVÁRNA, VYHLÍDKOVÉ PLAVBY PO OHŘI

Na místě dnešních tenisových kurtů u Chebského mostu bývalo něco, co si dnes v centru Karlových Varů dokážeme představit jen obtížně. Rozlehlá městská plovárna, půjčovna loděk a přístaviště, od kterého vyrážely na Ohři vyhlídkové motorové čluny.

Řeka tehdy nebyla jen překážkou, kterou bylo potřeba překonat mostem, ani zadním prostorem města sevřeným silnicemi a železnicí. Byla místem odpočinku, sportu i společenského života. Lidé se v ní koupali, učili se plavat, půjčovali si pramice a nechávali se vozit po hladině na výletní lodi.

Areál se nacházel na pravém, tedy karlovarském břehu Ohře, po proudu od Chebského mostu. Přibližně tam, kde jsou dnes tenisové kurty mezi řekou a prostorem dnešní Městské tržnice. Na městském plánu z počátku 20. století je označen jako Schwimmschule - plavecká škola. Dobové pohlednice používají ještě výmluvnější nápis:

STÄDTISCHE SCHWIMMSCHULE, MOTORBOOTFAHRT
MĚSTSKÁ PLOVÁRNA, VYHLÍDKOVÉ PLAVBY MOTOROVÝM ČLUNEM

Slovo Schwimmschule bychom dnes nejspíš nepřekládali doslova. Nešlo jen o místo, kde se poskytovala výuka plavání, ale o skutečnou veřejnou plovárnu s dřevěnými moly, oddělenými koupacími prostory, převlékárnami a zázemím. Její existence je bezpečně doložena nejpozději v roce 1896, kdy je v karlovarském tisku uváděn její nájemce W. Keitsch. Plovárna tedy nebyla příležitostným soukromým podnikem, ale městským zařízením, jehož provoz město pronajímalo.

Staré fotografie ukazují překvapivě živý kus města. Podél břehu jsou zakotvené desítky úzkých pramic, na vodu vybíhají dřevěná mola a nad nimi stojí lehké stavby plovárny. Na jednom snímku přiráží ke krytému nástupišti motorový člun nesoucí jméno Karlsbad. Má plátěnou střechu, lavice pro cestující a vlastní posádku v námořnických čepicích. Nešlo tedy o obyčejnou loďku místního rybáře, ale o upravené výletní plavidlo určené veřejnosti.

Kam přesně motorový člun cestující vozil, se mi zatím nepodařilo spolehlivě zjistit. Plavba však zřejmě vedla proti proudu širokým údolím Ohře, patrně směrem k Tuhnicím. Mohla být krátkou okružní projížďkou, ale také součástí delšího výletu. Už samotný fakt, že byla motorová plavba uváděna přímo v názvu pohlednice, ukazuje, že šlo o známou atrakci, kterou Karlovy Vary nabízely nejen místním obyvatelům, ale také lázeňským hostům.

Karlovy Vary se na přelomu 19. a 20. století rychle měnily v moderní evropské velkoměsto. Rostla obchodní čtvrť, vznikaly nové hotely, školy, lázně i veřejné instituce. Plovárna do tohoto světa dobře zapadala. Pohyb, pobyt na čerstvém vzduchu a koupání byly považovány za součást zdravého způsobu života a město známé léčivou vodou chtělo nabídnout také možnosti sportu a letní rekreace.

Jenže s vodou v Ohři to nebylo tak jednoduché.

V červenci 1900 zveřejnil Karlsbader Badeblatt dopis místního lékaře, který poměry na plovárně popsal značně kriticky. Připomněl, že město po regulaci Ohře vybudovalo poměrně pěkné koupací zařízení, ale následně mu nevěnovalo takovou pozornost jako svým ostatním lázeňským provozům. Plovárna podle něj neměla přívod čisté užitkové ani pitné vody, a návštěvníci se proto po koupání nemohli ani osprchovat.

To nebyl zanedbatelný nedostatek. Do Ohře se už tehdy dostávalo znečištění z průmyslových provozů ležících proti proudu. Lékař proto požadoval, aby byla k plovárně přivedena čistá voda, a navrhoval také instalaci zařízení, které by zachycovalo nebo odklánělo větší nečistoty unášené řekou. Připomínal, že se zde nekoupala jen karlovarská mládež, ale také lázeňští hosté, kteří chtěli za teplých dnů využít možnost koupání pod širým nebem. Přesto předchozí žádosti lékařů zůstávaly bez výsledku.

Je v tom téměř symbolický rozpor. Město, které vybudovalo svou slávu na léčivé vodě, nedokázalo zajistit čistou vodu pro vlastní veřejnou plovárnu.

Areál přesto dál fungoval a na pohlednicích z prvních desetiletí 20. století působí upraveně a rušně. Kromě samotné plovárny se zde nacházela přístaviště, půjčovna loděk a také výrazný kavárenský pavilon přímo na břehu. Na širších záběrech je dobře vidět, že celé nábřeží tvořilo souvislou rekreační oblast, kde se spojovalo koupání, projížďky po řece, posezení v kavárně i obyčejná letní procházka. Ohře nebyla okrajem města. Byla jeho letní promenádou.

Zajímavé je také okolí plovárny. Za lehkými dřevěnými stavbami se na starších fotografiích zvedá strmý, místy odkrytý svah. Jde velmi pravděpodobně o terén v prostoru pozdější obchodní čtvrti a dnešní Městské tržnice. Její moderní železobetonová budova vznikla v letech 1912 až 1913 podle projektu karlovarského městského stavitele Franze Drobnyho. Výstavba a úpravy okolních ulic původní podobu břehu výrazně změnily.

Konec plovárny je nejasný. Nevíme zatím přesně, kdy se zde přestalo pravidelně koupat ani kdy skončily vyhlídkové plavby. Svou roli mohla sehrát zhoršující se kvalita vody, první světová válka, proměna okolní zástavby i postupné vytlačování rekreace dopravou a technickou infrastrukturou. Ještě ve 20. letech přitom město uvažovalo o dalších koupacích zařízeních, včetně nové plovárny podobné říčnímu koupališti, což může naznačovat, že starý areál už přestával vyhovovat.

Dnes v těchto místech z původního světa nezůstalo téměř nic. Řeku lemují komunikace, železniční stavby, parkoviště a sportovní areál. Kdo prochází po Chebském mostě, sotva tuší, že se pod ním kdysi ozývalo plácání vesel, z mola odrážel motorový člun Karlsbad a obyvatelé i hosté města trávili letní dny přímo na hladině Ohře.

Je to jedna z těch karlovarských ztrát, při kterých nezmizela jen určitá stavba. Zanikl celý způsob, jakým město žilo se svou řekou.

VOYTA reality Karlovy Vary

09/09/2026

08/09/2026

06/09/2026

05/09/2026

03/09/2026

28/08/2026

27/08/2026

26/08/2026

25/08/2026

22/08/2026

Adresa

Internetová stránka

Upozornění

Kontaktujte Společnost

Odkazy

Sdílet

Kategorie

Žádost o odstranění nabídky