17/04/2026
Tohle slýchám od předsedů SVJ nejčastěji.
„Shromáždění proběhlo v klidu, všechno se odhlasovalo - jen se zase nikdo nepřihlásil jako nástupce. Ale to přece není nic nového."
Co když tahle tichá jistota říká víc, než si chcete přiznat?
Sedíte v čele stolu. Mluvíte klidně a věcně. Diskuze o nástupci se otevře. Každý přikývne, nikdo se nepřihlásí. Zápis se podepíše. Jdete domů.
A říkáte si, že příště to bude jinak.
Ale víte, že nebude.
Tyhle myšlenky nepřijdou ve chvíli, kdy se něco děje. Přijdou přesně tehdy, kdy je navenek klid.
Na shromáždění zazní „nemám čas", „mám malé děti", „bojím se odpovědnosti". Vy pokývnete a za rok sedíte na stejné židli se stejným výsledkem.
Jenže o tomhle se nemluví.
Protože navenek přece „shromáždění proběhlo v pořádku".
👉Tyhle myšlenky mají přesnou příčinu: funkce bez nástupce nemá přirozený konec. A dokud to tak zůstane, každé shromáždění začíná znovu od nuly.
Poznáváte se v tom? Napište mi do komentáře, kolik takových shromáždění jste už zažil. 🙂