12/03/2026
Dům, který měl svoji historii v podobě zavedeného hostince na křižovatce, se ke mně dostal v rámci jakéhosi vypořádání od vytunelovaného JZD.
Objekt měl své nejslavnější dny dávno za sebou. V průběhu času v něm byly zbudovány dvě velké bytové jednotky, které si pronajali problematičtí nájemníci. Přesně řečeno neplatiči.
Převzít něco takového byla velká sázka do loterie. Ale řekla jsem si proč ne. Rozhodnost mi dodávala skutečnost, že jsem měla tou dobou dceru ve věku batolete a moje hlavní pozornost se dělila mezi ní, práci pro firmu, která potřebovala rozjet nový byznys a částečnou spolupráci v oblasti koordinace realitních projektů s otcem mé dcery. Ani nevím, kde jsem brala čas a tolik energie, že jsem vše zvládala.
Dům se mi postupně začal stávat malou noční můrou, hlavně proto, že jsem zjistila, že se zatopují sklepy a to bude vyžadovat radikálnější zásah. Začala jsem s prodejem tím nejjednodušším způsobem, vyvěsila jsem na štít prodejní plachtu a čekala. Podotýkám, že se časově pohybujeme víc jak 15 let zpátky.
Z počátku jsem neměla žádnou akutní potřebu získat ihned finance. Plachta byla dostačující propagací v kontextu cena / výkon. Kupci se našli poměrně rychle, ale tím začala noční můra sílit.
Někdy se změní věci ze dne na den, někdy se mění v průběhu času, jakkoli se zdá, že ten se vleče. Abych dům ochránila před devastací podzemní vodou, povolila jsem kupcům nastěhovat se do domu už v průběhu vyřizování hypotéky. A tam nastal problém, problém s vyřízením půjčky. Vše se neuvěřitelně vleklo, banky jim odmítali poskytnout finance v potřebné výši. A já jsem se začala postupně dostávat pod tlak, kdy se mi začala blížit lhůta pro koupi jiné nemovitosti, abych z dříve prodaného bytu neplatila daň z příjmu. A čas začínal být neúprosný.
Docházel mi čas a docházela mi trpělivost. Začala jsem zvažovat, že potenciální kupce vystěhuji a začnu dům prodávat nanovo. Ani trochu se mi ta myšlenka nezamlouvala. Ale přišel mi jiný nápad. Nekompromisní, ale jasný. Rozhodla jsem se navýšit cenu nemovitosti. A to rovnou o 20%. Ne, to skutečně není obvyklý přístup a v realitách se postupuje přesně obráceně ….. když se neprodává, jde se s cenou dolů, ukrajujete a ukrajujete, až se dostanete na cenu, kdy se najde kupec. A někdy ani nekonečné snižování ceny nesměřuje k prodeji, Ale o tom zas někdy jindy.
Dnes zpětně vidím, jak odvážný krok to z mé strany byl. Držela jsem tenkrát cenu na, z mého pohledu, velmi seriózní úrovni s ohledem na závady, které v domě panovaly. Ale neuvědomila jsem si jednu věc. Sama nemovitost měla cenu mnohem vyšší, jen já jí nedocenila.
A najednou se to stalo. To, co drhlo se, momentem navýšení ceny, rozeběhlo neuvěřitelným tempem. Kupujícím, kterým banky nechtěly poskytnout hypotéku na nižší částku, se podařilo díky nové hypoteční poradkyni získat během pár dnů hypotéku na cenu vyšší. Logika to nebere, ale není to jen trh a není to jen kupec, kdo určuje cenu nemovitosti. Je to i nemovitost sama, která má svou duši, která si také žádá určitou pozornost.
(obrázek je pouze ilustrační)
