15/06/2026
Některé zprávy se bohužel nesdílí snadno 🕊️
Upřímnou soustrast rodině a příbuzným 💐🕊️
Zelený kraj pod Pradědem osiřel...
V neděli 14. června 2026 zemřel v bruntálské nemocnici po dlouhé těžké nemoci dlouholetý přítel Ing. Ota BOUZEK. Patřil k našim nejpilnějším, ale především nejčtenějším autorům myslivecké beletrie posledních více než tří dekád. Lyrický vypravěč, lesní inženýr, autor, propagátor a organizátor myslivosti, výtvarník, milovník jesenických hor, lovecký průvodce, glosátor a moderátor, jeden ze zakládajících členů Klubu autorů.
Přesto, že se jeho životním posláním stala péče o les, zvěř a myslivost, a po absolvování přeštického gymnázia vystudoval v letech 1968 až 1973 Lesnickou fakultu Vysoké školy zemědělské v Brně, bylo spektrum jeho životních zálib mnohem širší. Hrál basketbal, na kytaru, kreslil, rybařil, lyžoval. Ostatně sport a škola stály u jeho se-známení s manželkou Alenou, zemědělskou inženýrkou, která osm let reprezentovala Československo ve sjezdovém lyžování.
Otík se narodil sedmého října 1949 v západočeských Přešticích, ale profesně byl vždy vázán na jesenický region a dlouhá léta žil s rodinou v milované lázeňské Karlově Studánce, kde také působil jako správce a průvodce v dřevěné barokní kapli sv. Huberta, postavené v roce 1757, což pro něj byla svým způsobem pocta a pýcha.
Od roku 1974 do roku 1980 pracoval jako provozní inspektor Lesního závodu Janovice u Rýmařova, do roku 1990 pak jako vedoucí polesí Bílý Potok. Další tři roky strávil jako hlavní inženýr Lesního závodu Karlovice ve Slezsku a do roku 1995 byl ředitelem téhož podniku. Následně až do roku 2001 zastával funkci ředitele divize lesní výroby na Pradědském lesním závodě.
Ze zdravotních důvodů dosloužil do důchodu jako vychovatel mládeže na Sportovním gymnáziu ve Vrbně pod Pradědem. Samozřejmě pracoval i v mysliveckých funkcích, působil v mysliveckém sdružení Anenský Vrch a osm let byl členem mysli-vecké komise OMS Bruntál.
Jako člověk, lesník, myslivec a umělec se vždy řídil třemi zásadami: příroda je pře-krásná kniha, ale nemá cenu pro toho, kdo v ní neumí číst. Za druhé - dobrotivá pří-roda se postarala o to, abys všude mohl objevit něco, z čeho by ses mohl poučit. A konečně - koho neuzdraví léky, toho uzdraví příroda. Nejednou jsme na tuto životodárnou filozofii a zdar naší slavné myslivosti pozvedli číši i džbánek. Aby rozkvétala a košatila se jako v jaru nejkrásnější strom.
Biografie tohoto jesenického barda zůstane navždy mimořádně bohatá a škoda, že nedokončená. Obsahuje více než tři desítky knižních titulů a další tituly až do jeho odchodu na věčnost s neúnavnou pravidelností přibývaly. Vytvářet ji začal v roce 1996 knihou Povídání od Bílého potoka, následovaly tituly Vzpomínání z hor a rovin (1997), Chlapi z hor (1998), S loveckým albem u krbu (1998), z dalších uveďme ale-spoň Pomněnky (2000), Poslední jelen (2003), Holubí studánka (2004), Motýlí paseka (2006), Myslivecké perly a lovecké perličky (2006), Lovecké slasti a myslivecké strasti (2009), Za zvěří na sever a na jih (2011), Zelené duše nimrodů (2012), Když úhoři táhnou a srnci říjejí (2012), Povídání o kamzících (2013), Lovecké chaty vypravují (2016), Vůně kleče a kapradí (2016), Bezflinťáci (2017), Toulky po Jeseníkách a Oravě (2018) a četné další. Kromě toho byl autorem textů a scénářů k mysliveckým a přírodním videofilmům, např. Jaro, Léto, Podzim a Zima očima myslivce (2005), Jeseníky se představují (2007), S kamerou a kulovnicí na lovu (2007), Velké šelmy v České republice (2012), Kaple sv. Huberta v Karlově Studánce (2016), Pasování lovce v Kapli sv. Huberta v Karlově Studánce (2016), Bílá Opava (2016) ad. Za lite-rární a scénáristickou tvorbu mu byla v roce 2000 udělena Umělecká cena Českomoravské myslivecké jednoty.
Výtvarně se prezentoval na několika samostatných výstavách, například v Karlově Studánce, Přešticích, Vrbně pod Pradědem, Bruntále, Krnově a Kružberku. Absolvoval přes pět desítek besed, mnohá vystoupení v rozhlase a více než čtyřicetkrát moderoval oblíbený cyklus besed ve vrbenském kulturním centru Střecha s podtitu-lem Lovy nejen beze zbraní s významnými osobnostmi naší myslivosti.
Byl to právě on, který mě, šéfredaktora a přátele z okruhu časopisu Myslivost inspiroval k založení Klubu autorů při ČMMJ, neboť jsme sice znali ze čtení tvorbu svých literárních kolegů, nicméně nám chyběl osobní a přátelský kontakt, pohled z očí do očí. Klub k tomu i díky Otovi otevřel dveře dokořán. Aktuálně byl členem nezávislého uměleckého sdružení Myslivečtí spisovatelé Moravy a Slezska a organizoval setkání jeho členů v romantickém prostředí jesenického Bílého Potoka.
V Otovi Bouzkovi odchází jedna z nejvýraznějších postav české a moravské mysli-vecké beletrie, opravdový milovník, znalec a bard jesenické přírody, nositel tradičních mysliveckých etických hodnot, ale rovněž nefalšované myslivecké latiny a humoru, přítel všech dobrých, laskavých, poctivých a zapálených lidí.
Kamaráde, už teď nám moc chybíš…
Oldřich KOUDELKA
Ilustrační snímek archív autora
