13/06/2026
Každý týden se mi ozve nějaká realitní kancelář nebo makléř s nabídkou spolupráce na prodeji nemovitostí ve Španělsku.
A já říkám ne, díky.
Ne proto, že bych potřeboval schraňovat každé euro z provize.
Ne proto, že bych se nechtěl dělit o obchod.
Ale protože jsem za ty roky zjistil jednu věc. Lidé za mnou nejezdí jen kvůli tomu, že prodávám apartmány. Jezdí za mnou kvůli tomu, jak to dělám.
Když si klient sedne do letadla a letí do Španělska, většinou nechce vidět deset různých makléřů. Chce člověka, kterému věří, který ho provede celým procesem, řekne mu i nepříjemné věci a bude tu pro něj i po podpisu kupní smlouvy.
A upřímně? Několikrát jsem zkusil spolupracovat.
Pozval jsem lidi sem, ukázal jim, jak fungujeme, snažil se budovat společný byznys. Jenže část z nich po čase usoudila, že mě vlastně nepotřebují, a začala prodávat apartmány na vlastní pěst.
Je to jejich právo.
Jen já to nepovažuji za úplně fér.
Proto jsem se rozhodl, že prodej nemovitostí bude stát na mně a mém týmu. Tak mi to funguje. Tak jsem spokojený. A hlavně přesně to očekávají moji klienti.
Možná tím přicházím o nějaké obchody? Nemyslím. Měsíčně jsem na cca 4 prodaných apartmánech a vlastně je to tak akorát.
Na druhou stranu získávám něco, co je pro mě mnohem důležitější — klid, důvěru a kontrolu nad tím, jakou službu klient dostane.
Jak to máte vy?
Když za vámi přijde někdo s nabídkou spolupráce, jdete do toho bez obav? Nebo jste se časem také naučili být opatrnější a raději si jedete svou cestou? Já jsem se prostě rozhodl nepřibírat k sobě už nikoho.
