16/08/2026
Jestli Italové něco opravdu milují, pak jsou to děti. ❤️ A po tolika chvílích strávených v Kalábrii s dětmi už víme, že…
že když vaše dítě někdo cizí pohladí po vlasech, tváři nebo ho vezme za ruku, v Kalábrii to není nic neobvyklého
že osobní prostor kolem dětí tu Italové vnímají trochu jinak než my
že se může stát, že prodavačka za pultem začne vaše dítě pusinkovat a vyprávět mu, jak je bellissima
že úplně cizí lidé se běžně zastaví jen proto, aby dítě pochválili
že otázka „come ti chiami?“ přichází často dřív než pozdrav rodičům 😄
že děti jsou přirozenou součástí téměř všeho a málokdo očekává, že budou celou dobu tiše sedět
že restaurace plná dětí v deset večer není v létě nic zvláštního
že kočárky potkáte na večerní promenádě klidně ještě před půlnocí
že když dítě začne v restauraci pobíhat mezi stoly, okolí bývá podstatně tolerantnější než u nás
že číšník si často nejdřív získá dítě a teprve potom začne řešit objednávku rodičů
že od majitele baru může dítě dostat sušenku, bonbon nebo něco malého jen tak
že odpoledne můžete mít pocit, že v celé vesnici žádné děti nežijí, a v devět večer jsou najednou všechny venku
že italské „je už pozdě, musíme domů kvůli dětem“ má v létě úplně jiný význam 😄
že občas uvidíte věci, ze kterých českému rodiči zatrne – třeba malé dítě sedící dospělému na klíně za volantem auta
že vztah k bezpečnosti v autě může někdy působit mnohem volněji, než na co jsme zvyklí, což samozřejmě neznamená, že je to bezpečné nebo v souladu s pravidly
že Italové dokážou dítě pochválit s takovým nadšením, jako by právě vyhrálo světový šampionát
že bella, bellissima, amore, principessa uslyší malá holčička během dovolené možná častěji než svoje jméno
že děti se tu velmi rychle naučí minimálně ciao, gelato a grazie a kupodivu jim to k životu úplně stačí 😄
že ale sledovat je, jak celé dny běhají bosé mezi mořem, pískem a bazénem, za to stojí
že jim bude úplně jedno, kolik hvězdiček měl hotel nebo kolik stál apartmán
a že si nakonec budou pamatovat hlavně s kým tam byly a co spolu zažily. 🤍
