08/06/2026
Dneska je pondělí a já mám toho strašně moc, co musím udělat.
Ale i když je toho někdy hodně a člověku to dá fakt zabrat, tak to není důvod k tomu, abych se nesmál.
Já jsem prostě asi šťastný od přírody.
Mám čtyři děti, čtyři dcery. Dvě už jsou dospělé, dvě jsou v takovém tom dospívajícím věku. A musím říct, že mě vždycky zahřeje u srdce, když jim můžu udělat radost. Třeba nějakým dárkem, něčím, co si přejí, nebo prostě jen tím, že vidím, že jsou šťastné.
Za ty roky, co dělám svoji práci, jsem si něco vybudoval. A jsem rád, že z toho dneska nemám radost jen já, ale že můžu něco předávat dál i svým dětem.
Nepotřebuju se tím nějak chlubit. Spíš mám čím dál větší pocit, že největší radost člověku stejně neudělá to, co má pro sebe, ale to, co může dát těm, které má rád.
O víkendu si rád zajdu se svojí milovanou ženou na nějaký výšlap. Poznáme krajinu, protáhneme klouby, nadýcháme se čerstvého vzduchu a podíváme se na krásný výhled.
A potom, když si takhle odpočineme, přijde zase pracovní týden a zase makat.
Zase komunikovat s lidmi, jezdit po nemovitostech, pracovat v kanceláři, povídat si se svými kolegy o tom, co se stalo a co zrovna řešíme. Probíráme pracovní věci, ale poznáváme se i po lidské stránce.
A tohle je můj život.
Rodina, práce, lidé, kolegové, klienti, příroda, Brno a každý den něco nového.
A já od toho asi nic víc nečekám.
A možná to je ten můj klíč ke štěstí: být spokojený s tím, co mám, dělat práci, která mi dává smysl, a užívat si každý jeden den plnými doušky.
Tak, jak to my tady v Brně prostě umíme. 😊